Menu

Spolupráce

 

 

 

Expedice proti proudu času

Studenti Střední odborné školy a Gymnázia Staré Město se vydali na sklonku června poznávat krasovou krajinu rumunského Banátu a život v českých vesnicích Svatá Helena a Gernik.

Naše první seznámení s přírodou se odehrálo v NP Nera (Parcul Național Cheile Nerei), kde jsme obdivovali tyrkysově modrou vodu vývěru Ochul Beului a kaskády Beusnica (Beușnița); unikátní travertinové kaskády, které jsou svou rozlohou největší v Rumunsku. Po dvou hodinách chůze vstupujeme do divokého kaňonu řeky Nery. Procházíme do skály vytesanými tunely a s úžasem pozorujeme 150 m hluboký kaňon, který řeka v těchto místech vyhloubila. V podvečer nás vítají naši krajánci v české vesnici Svatá Helena. Ochutnáváme místní kuchyni; k večeři se podávají sarmy (maso s rýží balené v zelném listu) a úžasné svatohelenské rohlíčky. Večer se procházíme vesnicí, dáváme se do řeči s místními a užíváme se výhledů na okolní krajinu. Ráno nás čeká pěší přesun do Gerniku, další české vesnice. Cestou si všímáme závrtů, políček, potkáváme baču s ovečkami. V Gerniku už na nás čeká místostarosta Václav Piecek, který pro nás připravil vynikající večeři. „Tak chutná vám?“, ptá se. Studenti pokyvují hlavou a jedí gernické koláče. Cestou na tábořiště k Petrovým mlýnkům se zastavujeme u paní Marie Mizerové, která šije typické gernické boty a dělá výborná šípková povidla. U Petrových mlýnků, což je soustava unikátních vodenic sloužících k mletí obilí, stavíme stany. Mlýnky jsou stále funkční a v minulosti jeden mlýn vlastnilo několik rodin, které měly mezi sebou pevně stanovená pravidla a časy o tom, kdo a kdy a co bude mlít. Dlouho do noci si u ohně povídáme o těžkém životě našich krajanů. Ráno si na snídani opékáme špek, zajídáme to chlebem a k tomu ukusujeme vynikající kravský sýr. Dopoledne za námi přijíždí pan Mašek s koňským povozem a veze nám proviant na další dny. Z vozu vytahuje pytel kukuřice a odcházíme jej semlít do vodenice. Po hodině a půl máme hotovo. Odpoledne vycházíme s panem Maškem na procházku po okolí; navštěvujeme rumunskou salaš a dostáváme ovčí sýr. Večer prosíváme semletou kukuřici a vaříme z ní mamaligu; typické rumunské jídlo. K tomu si dáváme mici (grilované kousky mletého masa). Večer u ohně tancujeme místní tanec „hora“, zpíváme a klábosíme. Ráno se přesouváme zpět do Gerniku, nakládáme batohy a loučíme se s novými přáteli. Naše cesta po Rumunsku ale ještě nekončí. V obci Coronini nasedáme na loď a plujeme přes Dunaj na ostrov Moldova Veche. Ostrov je vyhlášenou ptačí rezervací a my potkáváme mj. divoké koně. Jsme rádi, že se Nicolae Ceaușescu nestihl na ostrově vybudovat obří odkaliště na měď, která se těžila v nedaleké vesnici Moldova Noua. V Coroninách večeříme vynikající smažené sumce, které pro nás nachystali místní rybáři. Ještě naposledy se vydáváme do obce Svatá Helena, v podvečerním slunci se loučíme s místními a odjíždíme zpět do ČR. Hlavou nám běží vzpomínky na právě prožité dny, vzpomínáme na louky, kravské povozy, čisté a divoké potůčky. Přemýšlíme nad těžkým životem našich krajanů i nad tím, že je jen otázkou času, kdy tento uhrančivý svět přestane existovat a děkujeme našemu průvodci, Antonínu Mikulenkovi, který nám umožnil nahlédnout do života českých krajanů v rumunském Banátu.

30. 6. 2015, Mgr. Soňa Patočková

Foto Mgr. Soňa Patočková


www.facebook.com/media/set/

www.youtube.com/watch


 

© 2009 - Střední odborná škola a Gymnázium Staré Městomapa webu • Realizace web studio dat